Výbuch skladu výroby acetylenu 1959

Před 65 lety … Byla středa 28.ledna 1959 ….

ráno v 7:45 dochází k největší havárii v závodě Organik na Baťově v Otrokovicích. Nehoda si nevyžádala oběti na životech avšak tlaková vlna výbuchu vybila veškerá okna v Baťově, zranila nespočet občanů a poničila mnoho budov v průmyslovém areálu a v blízkém okolí. Nastaly 3 výbuchy. Při třetím největším výbuchu vzniká tlaková vlna, která ničí veškeré zasklení na Baťově. Výlohy Obchodního domu, okna Společenského domu a její dosah je zaznamenán dle kronik až k Bělovu, menší škody páchá i na Žlutavách. Hrdinou, který včas zasáhl a po zjištění enormního nárůstu teploty v systému vlezl do technického kanálu a zatáhl hlavní uzávěr spojující nádrže Dissous-plynu byl pan Pavel Hnilica. Nebýt jeho činu, škody na majetku i na životech by byly nedozírné.

Kovový pozůstatek nehody zarostlý do stromu lze najít na souřadnicích 49.2233044N, 17.5158850E.

Pavel Hnilica zemřel roku 1998 ve věku 78let.


Publikace Historie Organiku:

Výroba chloroprenového kaučuku pokračovala až do roku 1959. V lednu tohoto roku došlo k havárii, která zničila celý provoz. Jen díky zkušenostem a pohotovosti pracovníků tohoto provozu se obešla bez vážných zranění. Karel Vondráček pohotově uzavřel přívod acetylenu a tímto riskantním zásahem byla zachráněna výrobna acetylenu a dissousplynu. Výbuch v této výrobně tehdy obšírně komentoval i zahraniční rozhlas.

Výroba kaučuku nebyla obnovena, ale přenesena do Chemických závodů v Novákách. Na jejím zavádění se tam podíleli technici z Organiku.

Zastavení výroby chloroprenového kaučuku nemělo vliv na objem výroby karbidu vápníku a dissousplynu.


Učitel Hradil vzpomíná

Chodil jsem na jedenáctiletku a ten den jsem měl ráno kreslit obrázky do třídního časopisu. Časopis jsme si tiskli na cyklostylu a já na rozmnožovací blánu ryl obrázek a tu jsem měl položenou okenní tabuli, kterou jsem vždy vysadil z okna.

Já však zaspal a tím jsem měl štěstí, a výbuch jsem zaslechl na zastávce autobusu na nádraží. Ta zastávka byla hned u vchodu do protileteckého krytu ( u staré pošty). Až po delším čase přijeli cestující, mnozí pořezaní, od krve a ti nám sdělili, co se asi stalo. Do školy už jsem nejel až druhý den a pak jsme několik dnů všichni kluci vysekávali rozbité sklo z okenních rámu. Měl jsem tehdy štěstí, protože bych byl určitě sklem zraněn.

Můj otec tehdy byl zubaře na zubním středisku které sídlilo v bloku domu, tam co byl obchoďák, tam pak prováděli první pomoc pořezaným.

Jeho instrumentářka byla Pavla Hnilicova, její otec vlastně zachránil celý Baťov. On to byl co zabránil, aby to vše vybuchlo. Dále je uváděn i spolupracovník pan Polášek, který ten den byl na směně s panem Hnilicou. V poslední chvíli uzavřel nějaký hlavní kohout. Byl zraněn a při tom si rozbil hodinky. Docela úsměvné bylo, že za svůj čin dostal nové hodinky a papír s vyznamenáním.


Vzpomínka od p.Brucháčka

Šli jsme zrovna do školy (bydlel jsem tehdy ve Staré kolonii). Výbuchy nás zastihly mezi obchodním domem a tzv. starým obchodňákem-bývalá kuželna a tělocvična. Podle mně byly výbuchy 3,z toho první docela malý,spíš jako dělbuch. Po 2.a3. se jakoby naráz vysklil celý OD (tehdy se jmenoval Předvoj). Šli jsme ještě až k parku,dál už nás pak nepustili. Podle mého názoru šlo o technickou chybu, kdyby se zjistilo,že je za tím lidský faktor,určitě by z toho podle tehdejších zvyků udělali sabotáž a útok na soc.zřízení. Povídalo se tehdy,že nějaký pracovník s nasazením života a zdraví vlezl do budovy a podařilo se mu nějak uzavřít přístup k ostatním tankům s acetylenem. Dokonce jsem věděl i jméno (ten člověk prý to odnesl zlomenou pánví nebo páteří), ale měl jsem tehdy 9 let a paměť už se nechytá. Jestli ale je to pravda, pak by měl být tento CHLAP oceněný aspoň čestným občanstvím města, protože nebýt jeho, byli by jsme jak říkal mjr.Terazky ” všetci v rici”. R.B.


Otrokovická kronika uvádí:

Kronikář Adolf Špetla zaznamenal v zápise za rok 1959, že 28. ledna toho roku se ozvaly v 7.45 obcí dva mohutné výbuchy. V n. p. Rudý říjen u Štěrkoviště vybuchl ve výrobně syntetického kaučuku vinylacetylen, který je základní surovinou pro výrobu syntetického kaučuku. Výrobna umístěná ve dvou budovách se zřítila, kusy zařízení byly rozmetány daleko od místa výbuchu. Mohutná tlaková vlna rozbila skla výkladních skříní obchodního domu, Společenského domu a okna škol i obytných domů byla také z 50 % vyražena. Střepiny způsobily lidem drobná zranění, která byla ihned ošetřena lékaři i sestrami ČSČK. Bylo třeba postarat se o děti ve školách, které se tam právě scházely k vyučování. Popraskaly omítky, v mnoha bytech byl poškozen nábytek. Vše ztěžoval silný mráz, proto vzápětí vyjela z n. p, Svit auta s lepenkou na provizorní zabezpečení vytlučených oken. Ze všech dostupných skladů i skláren se začalo svážet tabulové sklo, aby se mohlo začít se zasklíváním. Sklenáři pracovali na několika stanovištích; zaměstnanci, jejichž domovy byly postiženy výbuchem, dostali volno na zlikvidování škod.


Kronika Bělova uvádí:

Dne 28.ledna v 7:45 hodin byli mnozí občané svědky obrovského výbuchu, který nastal ve výrobě chloroprenového kaučuku v „leše?“ u štěrkoviště na Bahňáku. Mohutná tlaková vlna vyrazila i u nás v obci několik tabulek z oken. Lidských obětí nebylo, avšak výrobny byly smeteny.


Blanka Blahušová

Ahojky Rade, ráda jsem si přečetla a zavzpomínala na to, jak mi to můj dědeček a to byl tehdy vedoucí tohoto provozu Karel Vondráček právě on to byl kdo zamezil katastrofě v Otrokovicích on byl také on co ležel pod traverzou s mnohými zraněními babi co jí znáš je jeho dcera. No babička říkala,že když se to stalo, tak děda byl vedoucí té výrobny. Pan Hnilica tam pracoval, on byl jen v té době jako pracovník. Děda, když se to stalo, opouštěl výrobnu jako poslední a vlastně on tam zůstal aby to vše odpojil a potom to na něj spadlo a byl 3 měsíce ve špitále měl zlomená žebra a rozdrcený kotník. Byl fakt borec a hlavně hodný a obětavý sečtělý člověk. A hlavně vše si nechával pro sebe nikdy se ničím nechlubil.Ale pro mě můj milovaný děda.

Květa Hochmannová

Je mně 80 let,pamatuji si to dobře.Chodila jsem prvním rokem na učňovskou koželužskou školu a měli jsme vyučovací hodinu ve třídě na průmyslovce,okna vedly do fabriky.Škola byla vedle továrny.Přišla velká rána. Okna byla všechna vybitá.Také obchodní dům měl okna vybitá a všechny Baťovy domky kolem měly okna vybité.Pracoval tam náš soused,toho to jen odhodilo Mám dojem že byl někdo mrtvý ale to si již nepamatuji.

Jarka Hromadová

Tak to si pamatuji – první rána mě vzbudila, pak další, vytáhla jsem roletu. Byla vidět rudá záře a roury a trubky padající k zemi.. Myslela jsem si, že je válka. Měli jsme, už nevím proč, školu až odpoledne. Dostala jsem na starost 2letou ségru, protože máti musela na RTG do Zlína. Po třetí šupě jsem vytáhla ségru z postýlky, oblékla, naložila na sporťák a vyrazila k tetě, protože měli telefon. V té době zázrak. Bylo mi 8.

Josef Doležel

Šel jsem zrovna do malé školy a v aktovce jsem hledal lžičku pro potřebu užívání rybího tuku. Byla to obrovská rána.

Bozulka Cizova

Já si to moc dobře pamatuju,báli jsme se o našeho tatínka , p.Poláška ,který v Organiku pracoval a byl u toho výbuchu s panem Hnilicou.

Alena Jordánková

Pamatuji ikdyž jsem byla malá i ruský činžák bez oken

Josef Kolečkář

Bylo mě 18roků,sklo z výloh obch.domu na chodníku a dva holiči stojí ve výloze. Ta vzpomínka mě utkvěla v pam.Okna se zasklívaly až v Napajedlích a širém okolí.

Ludmila Čermáková

Na ten výbuch se nedá zapomenout…bydlela jsem v domku u štěrkoviště a vím,že jsem měla příušnice 

Naďa Koukolíková

Chodila jsem do druhé třídy a byla jsem v družině v likusáku za malou školou. Vzpomínám si na to.

Jana Pánková

Vypravěla mě to maminka,měla jsem 4měsice. Bydleli jsme v baťovskem domku u Štěrkoviště. Měli jsme jidelni stůl pod oknem a těsně před tím vybuchem mě maminka na tom stole přebalovala. Všechna okna se vysklila…


Ukončení těžby štěrkopísku na Štěrkovišti

Tímto dnem byla ukončena těžba štěrkopísku na Štěrkovišti. Tlaková vlna odhodila a zcela poničila násypky štěrku a s tím související mechanizaci.


Výroba syntetického kaučuku:

Výroba chloroprenového kaučuku byla založena na technologii používající na vstupu acetylén s jeho následnou dimerizací na vinylacetylen. Výroba nebyla jen komplikovaná a náročná na zařízení, ale i nebezpečná z důvodu vzniku nebezpečných produktů dimerizace divinylacetylenu, což potvrdil i výbuch v lednu 1959, který znamenal ukončení výroby tohoto typu syntetického kaučuku.


Z historie výroby:

Bylo rozhodnuto jít cestou výroby chloroprenového kaučuku. Syntéza vycházela z acetylenu připraveného rozkladem karbidu vápenatého získaného z uhlí a vápna. Následující dimerizací acetylenu a adicí chlorovodíku vznikl chloropren a jeho následnou polymerací kaučuk.

Kromě chemického výzkumu firmy Baťa pracovala s acetylenem jako výchozí surovinou také Ústecká chemická společnost. Zařízení na elektrolýzu pro výrobu chlorovodíku firma Baťa zakoupila u firmy Geigy, kompresor na zkapalňování chlorovodíku si zkonstruovali zlínští výzkumníci sami. Zařízení na výrobu karbidu bylo zakoupeno u firem Montecatini a Brown Boveri.

Dissous-plyn – hlavní viník nehody

Technický acetylen naplněný pod tlakem do ocelových lahví s pórovitou hmotou nasáklou acetonem. Ve směsi s kyslíkem se používá ke sváření .

Výroba

Vinylacetylen vzniká dimerizací acetylenu:

2 HC?CH › HC?C-CH=CH2.


Poděkování patří:

Mgr. Jaroslav Hradil, Rudolf Brucháček, Pavla Koutná (Hnilicová), P.K

Pamětníkům z příspevku na stránce : https://www.facebook.com/groups/53383215879/permalink/10159533626930880/?mibextid=oMANbw

Author:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *